Jakkoliv se snažím vyvarovat vztahovačnosti, začínám se podivovat nad tím, nakolik je v naší řeči zabudována pozoruhodně stigmatizující psychiatrizace společenského myšlení a jednání. Malými dětmi počínaje a vysokými politickými představiteli konče. Co tím konkrétně myslím? Tak prosím zvažme následující příklady slovního hodnocení nějakého chování či myšlení zpravidla druhého člověka: „Jsi normální?!“; „Zbláznil(a) ses?“; „Nechovej se jako magor!“; „Je to naprostý šílenec!“, „Patří do blázince!“; „Měl by se(s) léčit!“; „Je

Moje fantazie prochází sebereflexí. Všiml jsem si zajímavého jevu, že docela často dávám do uvozovek spojení „ve skutečnosti“, „realita“ a tak. Na co jsou ty „uvozovky“? Uvozovky neodkazují na nějaké fiktivní místo U vozovky, jen mám v důsledku své diagnózy takový sklon snímat ze skutečnosti její těžkopádnou vážnost. Osobně jsem totiž zakusil změněný stav vědomí, kdy se mi jaksi vnitřní realita s vnější skutečností dost dobře nepotkávala. Kdyby to byl býval