Poslední dobou se mi s tělem dějí prazvláštní věci. Vážně. Že jsem vždy byla výkonný chabrus, o tom žádná. Ovšem od minulého roku pravděpodobně sama sebe zkouším, co vydržím. Hlavně nevím, kde pátrat, netuším, co vlastně mému organismu chybí natolik, že se vzpouzí intenzivněji a častěji, než bývalo běžně zvykem. A někdy se stane, že se ty pochybnosti zvrhnou v dost černý humor. Alespoň není nuda. Od loňského covidu se mě jako

Je to třiatřicet let, co se ke mně nastěhoval mistr v popichování, zarputilec Crohn. Vlastně se popichujeme vzájemně. Po celou dobu, co se známe, řešíme také hlavolam, jak se společně správně stravovat. Čím ho uklidním a potěším já, co dovolí a bude tolerovat on mně. Aby nám oběma bylo fajn. Prostě takové běžné náročnější partnerství.  S Crohnovou chorobou se o kompromisy snažíme neustále. Ne vždy to vychází. Jedním z letitých zádrhelů je i správný poměr a skladba

Minulý týden mě po duši pohladil, rozesmál i povzbudil kolegův sloupek O ztrátách i občasných nálezech. O těch toho vím také víc, než bych si sama přála. Má třináctá komnata, která už je pořádně veliká! A to dnes nečekejte hluboké filozofické zamyšlení nad existencí lidstva, koloběhem života a sociálními vazbami. Na ztráty a nálezy si většinou vystačím i sama; ať už dokumentů, času, dodržování prospěšné životosprávy, duševní pohody, chuti do hašení trablů, které bych až

Dnes zde trochu rozvířím covidí vody, tak mi udělejte radost, že hned nepřestanete číst a okno našeho online magazínu nezavřete. Covidu už máte víc než dost a stačilo… Jenže on tu kolem nadále brousí, ještě nějaký čas bude. Nepřestat žít, to je jasná věc, ale dávat na sebe a ostatní bedlivý pozor, další nezbytnost. Já ho totiž měla… A chci vám napsat, jak mi po něm je. Po čtyřech měsících. S covidem (a podotýkám,

Vstoupili jsme do novoročního období. Nalistování prvních stránek čerstvých kalendářů a diářů svádí k jistému druhu zamyšlení, rozjímání a plánování. Někteří možná ještě pokračujeme v bilancovaní roku předešlého. Čím nám byl učitelem? Těšíme se o to víc na letošních „365“? Čas neošálíme ani nezkrotíme, ubíhat si bude svéhlavě vlastním tempem. Lidská vlastnost šéfovat u něj nemá šanci, v odpovědi na ni jen rytmicky zatiká. Starý rok se nedávno dokoulel do cílové rovinky, překodrcal

Ohlédnutí za rokem 2022 Magazín Inspirante vám ve zklidněném čase kolem svátečních dní nabízí ohlédnutí za některými letošními texty, jež přinášejí příběhy, emoce, rady, zpětnou vazbu a motivaci, které vám na našich stránkách ukazují autoři, jimž do života vstoupila nemoc či zdravotní postižení. Budeme rádi, když se k nim vrátíte a společně otevřeme bránu do nového roku s jeho přísliby a tajemstvím.Redakce Mám rýmu jako hrom, takže toho poslední týdny volným

Letošní rok mi přijde ještě náročnější než ten minulý. Kam se podívám, zdá se mi, že lidé čelí mnohým trápením, která se vytrvale nabalují do obrovské koule. Jako kdyby nestačila jedna bolest, jeden splín a starost. U nás doma i u mých známých tomu není jinak. Věřím, že vše ustojíme s grácií a statečně. A že tomu hodně napomůže laskavost a humor. Ne všichni to slyšíme rádi, ale je to na každém z nás. Události

Mám rýmu jako hrom, takže toho poslední týdny volným dechem příliš nenačuchám. Ovšem stačí kdykoli přivřít oči a vybavit si střípky z dávných let i nedávných okamžiků. Cítit jsou i s ucpaným nosem. Vůně vzpomínek. Vnímám je srdcem, ale k tomu si mozek skutečně vybavuje tu jemnost, svěžest a vzrušení, případně nepříjemný odér prožitého. Vrátím se v čase, abych si připomněla, jak šťastná jsem. Kolik skvělých příležitostí jsem dostala, kolik zážitků dosud mohla

Léto. Představím si chladivě osvěžující vodu a plavání, túru rozpálenými horskými stezkami, kde pofukující větřík rozdmýchává vůni luk a kvítí, lesů… Smích, dovádění, posezení s blízkými. Čerstvé ovoce i dobroty pečené na ohni. Pocit zvláštní svobody a těšení se. Také to milujete? Já moc. Jenže někdy program nabere zcela jiné grády. Chronická onemocnění totiž bývají nevyzpytatelně tvrdohlavé a jízlivé potvůrky. Chvíli vás nechají žít v pohodě s pocitem, že jsou to celkem fajn kámošky,

Nenaznačuji tím, že mám partnera, co je neskutečné zvíře, navíc že bych na jeho „srst“ byla pořádně přecitlivělá. Ano, zamilovaná jsem. Do přírody a do našich rodinných mazlíčků. Co naplat, že má alergie, ekzém a kopřivka se této vášni demonstrativně vzpouzejí. Je to taková „hepčí láska“. Vím, že na imunologii a alergologii by mě vynesli v zubech rovnou před nemocnici. Paní doktorko, doufám, že tyto řádky nikdy číst nebudete! Jenže jsou