Ondřeje Nádvorníka, devětatřicetiletého muže z Ostravy, postihla poporodní dětská mozková obrna lehčího stupně. „Jsem částečně pravostranně ochrnutý. Narodil jsem se jako jedno z dvojvaječných dvojčat v sedmém měsíci a pobytem v inkubátoru se mi do určité míry poškodil i zrak. Mám také řečovou vadu,“ vysvětluje, jaké „dary“ mu sudičky nadělily do rubriky zdravotní stav. Přesto to není člověk zatrpklý, ale je na něm poznat, že se životem baví, a mě „dostává“ svým

S rostoucím nárůstem problémů v oblasti duševního zdraví a s přibývajícím stresem v běžné populaci je v podnikovém a korporátním světě stále více uznáván a podporován význam programů na podporu duševního zdraví. Zaměstnavatelé mohou vidět přínos těchto programů v udržování stávajících zaměstnanců, ale lákat tím i ty nové. Důležitost vidím v tom, že se témata z oblasti duševního zdraví stávají součástí firemních kultur, které tak mohou výrazně podporovat své zaměstnance. Zatímco donedávna byly tyto aktivity zkušeností

Rok se sešel s rokem a naše žití se ubírá zřejmě jiným směrem, než jsme loni doufali. Vybavil se mi příměr z karetního prostředí. Život nám rozdal karty, s kterými musíme hrát tuto hru. Pro někoho už je to unavující, stresující, deprimující a světlo na konci tunelu není vidět. Protože mám od mládí ráda hraní karet, včetně mariáše, tak vím, že i s horšími kartami se může zahrát slušná hra. Někdy se

Za mnoha úspěchy stojí kostrbaté začátky, růže mohou růst a kvést, přestože mají na startu do života jen slabounké kořínky. To je i příběh oceňované americké neziskové organizace Seedlings Braille Books for Children z Michiganu, která poskytuje knihy v Braillově písmu pod cenou slepým a zrakově postiženým dětem. Její další programy zpřístupňují zdarma braillské materiály mladým lidem do 21 let a studentům v USA a Kanadě. Její motto? Dotykem prstu spatříte svět. V 80. letech si

Doktorka Aneta Sládková Králová se jen tak nezastaví. Lékařka na Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství ve FN Motol se mimo jiné věnuje dětským onkologickým pacientům. Do toho předcvičuje jógu. Tyto dvě činnosti skloubila v projektu Malá Jóga, který se věnuje pohybu dětí právě v souvislosti s onkologickým onemocněním. Za svoji dosavadní práci obdržela plzeňskou Ženu regionu 2020. Co ji motivuje, jaký příběh se skrývá za Malou Jógou a jaký význam má

Možná ten strip znáte. Jde o díl Oprásků sčeskí historje s názvem Jak vidržed do kontce, kde se spolu baví dva rytíři a král. Ten se ptá: „Kam to jedeme?“ Jeden z rytířů odpovídá: „Nebojte, bude prdel.“ Král se zarazí: „Prd vidím!“ Jan Lucemburský, zvaný Slepý, se narodil 10. srpna 1296 v Lucemburku. Jeho otcem byl římský král a císař Jindřich VII. a matkou Markéta Brabantská, která na jeho výchovu měla s babičkou Markétou z Dampierre

Současná situace a zavřené školy se bolestně dotýká jak pedagogů, tak zejména žáků. Roste počet depresí a úzkostí, rozmáhá se online šikana. Pro žáky je však mnohem těžší dostat se k pomoci. Online primární prevence takovou pomoc nabízí. Centrum primární prevence obecně prospěšné společnosti Magdaléna právě proto zařadilo do nabídky pro školy Online programy primární prevence (viz https://bit.ly/3rJk4I3). „Současná situace trvá mnohem déle, než si kdo uměl představit.

Home office se stal v době pandemie téměř nezbytnou součástí pracovního procesu. V minulých měsících na něj přešlo 40 % českých zaměstnanců, což představuje zhruba 2 miliony lidí. Vítaný benefit ocení zejména zaměstnanci se zdravotním handicapem, ale nejen ti. Faktem totiž je, že klasická docházka do práce a přítomnost v kanceláři může být pro mnohé z nich problematická. A nemusí jít pouze o handicap fyzický, kdy je omezena faktická pohyblivost zaměstnance. Záležitost se

Do telefonu si klientka stěžuje, že už to nedává! Nemůže mezi lidi, vše je obtížné. Připadá si sama. Některé věci nechápe. Doprovázejí ji depresivní nálady a nic ji nebaví. Na televizi už nechce koukat, ale stejně nakonec zmáčkne tlačítko ovladače a poslouchá zprávy. Pak má ještě horší náladu… A tak stále dokola. Stanovení určitého denního režimu je důležité i nyní, kdy stále ještě nevíme, jak dlouho nás budou svazovat