Představte si, že máte župan a jeho opasek se dočista zblázní. Utahuje se kolem pasu tak intenzivně, až máte pocit, že vás ostrá bolest schramstla. Ne, nejsem přepracovaný ani nečtete dystopický román. Takhle běžně vysvětluji projevy obruče kolem pasu, která se nemilosrdně vrátila. Někteří spolubojovníci s roztroušenou sklerózou ji jistě znají (v různých podobách).  A protože nejsem troškař, bloknul jsem si i záda. Od pasu nahoru je z těla regulérní

Nadšení z návratu ze špitálu dlouho nevydrželo… Další rutinní pooperační kontrola a ejhle, rovnou si mě tam nechali. Ach jo. V krátké době dvě hospitalizace za sebou. Doufám, že další zážitkové nemocniční aktivity jen tak nepřijdou.  S kolegou na pokoji jsme sice měli společná témata, knížky se hodily, pravidelná návštěva kamarádů a mé ženy potěšila, i jídlo mi vesměs chutnalo…, ale doma je doma.  Teď pokračuji v rekonvalescenci v domácím prostředí. Po několika týdnech

Nedávný pobyt v nemocnici neřadím mezi mé top „dovči“. Zákrok se sice vydařil, ale válčím s pořádnými pooperačními komplikacemi. Od únavy, která je spojená s náročnou operací a ztrátou krve, až po obrovský hematom. Brzy následoval zákrok číslo dvě a znovuzavedení drénu. Prostě akční jízda! Po mých zážitcích vím jedno. Na nějakou dobu se vyhnu všem upírským filmům a seriálům… Realita překonává i hraběte Drákulu, aneb mít drén i doma je pořádná pruda! Obzvlášť

Na každého přijde únava, vyčerpání, smutek nebo úzkost. Jak na tyhle stavy reaguji já? Zdrhám do zeleně! Ideálně do Botanické zahrady v Brně, která je poblíž všech mých nemocnic. Zabloudím tam v různých situacích. Ať už přijdou špatné zprávy od doktorů, trápení v životě, mám před těžkou operací nebo „jen“ potřebuji vypnout. Botanická je mým středobodem klidu v rušném velkoměstě a zahradní terapií zároveň. Záhadou je, že i když slyším ruch vozovky,

Nový zdravotní problém na světě a že jich mám požehnaně! Naštěstí to beru sportovně a pragmaticky jako vždy. Jen prvotnímu šoku se nedalo vyhnout. Nejsem stroj, na drobnou rozčarovanost mám nárok. A jak to celé začalo? Ukrutnou bolestí levé nohy. Jako bych každým našlápnutím stoupl na pět ostrých hřebíků.  Mylně jsem se domníval, že jde „jen“ o ozvěnu staršího zranění. Bolest se stupňovala a s ní i moje obavy. Není to ataka

Vedro, kam se podíváš. Někdo saunu zdarma ocení, já ani ne. Vyšší teploty mi nezřídka aktivují projevy roztroušené sklerózy.  Miluji jaro, podzim a zimu. Horké léto jen akceptuji a pokaždé se těším na chladnější září. Většinu léta jen tiše sním o pobytu v severských zemích. Jak podobná vedra zvládám?  Po hodině v parném počasí potřebuji něco studeného. Sorbet, tříšť, citronáda… Je to vcelku jedno, ale musí to být ledové. Rehabilitace

Minulý týden jsem si užil pohodovou dovolenou s rodinou. Stihlo se všechno možné, od prohlídky krásného zámku, povídání po večerech až po návštěvu tradiční cukrárny (měli sorbet!). Od středy do soboty odpoledne dovolená na jedničku s hvězdičkou. Bohužel nic netrvá věčně. V sobotu večer přišel obrovský externí stresor v podobě telefonátu, který byl korunován otevřením noťasu.  Následně jsem zvládl napsat dva celkem lucidní maily, které měly pomoci řešit nastalou situaci. Ihned

Když někdo náhle onemocní, semkneme se. Ale jak dlouho takový zájem trvá?  Speciální kategorií jsou chronická, nevyléčitelná onemocnění. Ono je to tak nějak na „furt“. Lidi na počátku pomáhají, jsou nemocnému nablízku, vyslechnou ho… Někteří však začátek přepálí. Následně přijde únava, stagnace, vyčerpání a často i nepodložené obavy. Když to promítnu na můj případ – roztroušená skleróza je stále nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění. I v mém případě se okolí spojilo,

Mé vtipné představy o pondělku: ráno si půjdu zacvičit, práce, vaření a večer nordic walking. Realita se tomu přiblížila, ale jinak to byl ukázkový DEN BLBEC. V pondělí ráno probuzení do teploty a vyděšení při pohledu na mé gigantické nohy. Nateklé od kolen až po prsty. Naivně jsem se pokoušel dostat do bot, které se mi „řehtaly“ po celou dobu mého urputného snažení. Prostě dvě konve místo nohou a zahrádka na zalití nikde.

Život s alergiemi je prostě náročnější. Vyšší ceny speciálních potravin, ve většině restaurací se člověk vůbec nenají a nesmí chybět ani nechtěné sociální vyloučení na společenských akcích.   Já jsem takový „multi alergik“, takže alergie číhá doslova na každém kroku. Od mléčné bílkoviny, přes lepek, tymián, některé léky, dezinfekci, prach…. (Největší alergii mám na lidskou blbost, ale na ni je i můj Desloratadine krátký.)  Některé potraviny moje tělo pro