Jak se neupéct je zásadní otázka posledních dnů. Dlouho jsem uvažovala o kryoterapii, ale ta je díky spasmům pasé. Navíc kryoterapii mám daleko, ale sprchu/vanu doma. Pustit na sebe ledovou vodu je naprosté požehnání a stoprocentní slast. Někdo to nesnese, já to miluju. Jako správný lední medvěd si chrochtám blahem. Plus mi to nahrazuje koupání v rybníce/bazénu, kam teď stejně nemůžu. Blaho z ledové vody pomíjí, když se soukám

Kdyby to bylo v pohádce, bylo by to ještě fajn! Nemusela by to být skutečnost. Ovšem následující řádky i význam mezi řádky jsou horor v přímém přenosu… Kéž by byl v mých zkušenostech jediný. Dostala jsem žádanku na ultrazvuk břicha, konkrétně močového měchýře. S ní jsem si měla zajít z polikliniky přímo do nemocnice. Objednat se. Pouze osobně! Hledám, hledám, nikde nikdo, nejméně čtyři osoby mě odkazují jinam nebo na jiný

Vystupuje. Teda chystá se. Dvě zastávky před začne nahazovat na záda batoh a rotovat, aby se mohla švihem odlepit ze sedadla a v letu se pravou rukou zapřít o madlo, tyč nebo rameno spolucestujícího, kterej o tom zatím neví. Potřebuje se vejít do uličky, udržet se vestoje, odstínit dav a brzdění stoje a ještě překonat bariéry (slézt ze sedadla, ze stupínku, nevrazit si něčí nákup do slabin), neucpat průchod, stihnout to a vystoupit.

Být mezi lidmi. Pro někoho normální trávení volného času. Pro někoho výzva. Ne-li problém. Já osobně to mám jak kdy. Jako introvert vyžaduji samotu, ale nezřídka mám socializační tendence a náladu být mezi lidmi. Jelikož mám různorodé zájmy, ne vždy se mi podaří k mému volnočasovému vyžití sehnat tu správnou společnost. A to mě někdy mrzí a nutí se zabavit po vlastní ose. Někdy tuto skutečnost doprovázejí různé pocity: stud,

Podala jsem výpověď a 30. června v Reveniu definitivně skončím. OK, tento úvod zní brutálně přímočaře, zhruba jako ten v Tunelu samoty od Ernesta Sabata, což bylo mimochodem první literární dílo, které jsme začali probírat na vysoké škole. Od té doby uplynulo deset let. Kdybyste se mě tehdy zeptali, kde se vidím za deset let, nejspíš bych pokrčila rameny. Neměla jsem o budoucnosti jasnou představu. Věděla jsem jen, co chci

Ačkoliv si můžete myslet, že vozíčkáři pouze sedí a jejich tělo a mysl jsou zcela pasivní, pokusím se vás vyvést z omylu. Pro zdravého člověka může být až překvapující, že vozíčkář může například takzvaně tančit na vozíku, nebo se tanečně pohybovat ve dvojici se zdravým partnerem, nebo si dokonce zatančit kankán. Také by vás asi nenapadlo, že existují lekce plavání pro handicapované s osobním plavčíkem, který se celou dobu

Autorem výroku Laskavost mění náš osud je duchovní učitel a myslitel Sri Chinmoy. Citát mám vyrytý na krásné dřevěné propisce. Vždy, když se na ni podívám, vezmu ji do ruky, nějak automaticky slova zaměním a přečtu: Laskavost mění náš soud. A to už se mi v životě potvrdilo nesčíslněkrát. Na první dobrou. Pod palbou emocí a dojmů. Možná opakovaných zkušeností s danou osobou. Pod tíhou soudů a závěrů okolí… Kolikrát za život

Minule jsme spolu zkoušeli rozluštit záhadu břemene v rukách líznutých obrnou. Dnes se zvenku přesuneme dovnitř. Při péči o sebe nebo o domácnost jak na potvoru obvykle obě ruce potřebujeme. A co na to Češi? Zavile si myslí, že tyhle úkony pro člověka s diagnózou obstarává přece někdo jinej (rodič, partner, dítě, soused, lokaj, domovník, služka), kdo se do toho pouští buď z lásky, z povinnosti, nebo za prachy. A i kdyby ne,

Před devíti lety jsem prodělala svoji první velkou břišní operaci, kdy mi byla vyvedena kolostomie. Moje břicho v té době mělo celkem rovný tvar, stomie se dobře hojila, její okolí bylo rovné. Po splasknutí se hezky vyrovnala s břišním reliéfem. Moje stomasestřička byla velice zkušená, takže okamžitě na první pohled nasadila správnou pomůcku, která hezky držela. Měla jsem rovnou podložku a sáček s výpustí kvůli častým stolicím z Crohnovy choroby. Celých

Narozeniny. Den, který je vyhrazen pouze nám. Den, kdy si připomínáme vlastní zrod na tomto občas zvláštním světě. Popravdě, nikdy jsem moc neholdovala bujarým oslavám jakéhokoliv druhu a u jakékoliv příležitosti – narozeniny, svátek, silvestr, titul a podobně. Ale čím jsem starší, tím víc tomu přicházím na chuť. Jako bych si sama sebe začala víc vážit. Věnuji větší pozornost vlastnímu životu a blízkým lidem. Vážím si projevené náklonnosti a podpory