Syndrom vyhoření je čím dál častěji diskutované a vyskytující se téma ve společnosti. Charakterizuje jej několik složek (psychické, fyzické, sociální), ale hlavní komponentou je chronický stres a emoční vyčerpání. Jedinec se cítí celkově unavený a klesá motivace pro výkon povolání. Syndrom vyhoření se vyskytuje hlavně u pomáhajících profesí nebo u profesí celkově pracujících s lidmi. WHO jej koncem května 2019 zařadila do Mezinárodní klasifikace nemocí,

Aneta „Anna Belle“ je mladá vystudovaná psycholožka, která se potýká s nejrůznějšími zdravotními problémy, od vady srdce přes Aspergerův syndrom až po úzkosti. O tom všem a mnohém dalším si vede blog na Instagramu a Facebooku pod nickem @jaasperger. Snaží se také popularizovat neurovědy, které ji od dob studií v Anglii velmi baví, a ráda by do českého prostředí přinesla osvětu v této oblasti. Povídaly jsme si

Každý asi někdy v životě zažil silnější strach o sebe či své blízké. Pokud ovšem obavy přesáhnou únosnou mez nebo neodpovídají realitě, jde pravděpodobně o diagnózu úzkosti. Těch je několik druhů a obvykle na ni pomáhají relaxace, antidepresiva či psychoterapie. Jedná se přitom o relikt obranného mechanismu, kdy se nám vyostří smysly a aktivuje dostatek energie v těle, abychom mohli reagovat na nebezpečí – v dnešním

Anna Kopecká je mladá filmová produkční, která se několik let potýká s depresí. Oficiální diagnózu má zhruba dva roky, ale psychické potíže registrovala už v pubertě, nad rámec „běžných splínů“ dospívajících. Právě s domněnkou, že jde jen o přechodné období, typické pro věk či lenost, se několikrát setkala a rázně tyto předsudky vyvrací. „Deprese takhle prostě nefunguje,“ říká Anna, pro kterou jsou filmy komfortní zónou a zároveň koníčkem

Deprese je asi nejznámější a nejrozšířenější duševní nemocí. Své o ní ví kromě odborníků a známých umělců i laická veřejnost. Každý asi někdy měl „depku“, špatnou náladu, splín. Deprese je však mnohem  víc než to. Jde o závažnou psychickou poruchu, která může končit i smrtí, případně se může objevovat sebepoškozování. Chronické pocity smutku, prázdnoty, ztráta zájmu o koníčky, plačtivost, neschopnost prožívat radost. To vše je deprese. Není to

Schizofrenik. Člověk s rozdvojenou osobností, vrah, nebezpečný „blázen“, který by měl být izolován od společnosti.  Snad není jiného duševního onemocnění, které by bylo obestřeno tolika mýty a předsudky. Faktem zůstává, že tato závažná diagnóza je v médiích vyobrazena až ve chvíli, kdy se pacient dopustí něčeho násilného, nebo dokonce dojde k trestnému činu. Realita je však jiná. Pojďme se na ty halucinace, „divné“ myšlenky a nevypočitatelné chování podívat trochu