Asi před deseti lety jsem procházela nejhorším rozchodem svého života. Můj expřítel mě krutě zranil a velmi dobře si to uvědomoval. Snažil se proto ulevit svému svědomí a být mi nablízku. Užili jsme si tak to nejlepší z repertoáru porozchodového zoufalství – sáhodlouhé výlevy ve zprávách, hysterické telefonáty ve tři ráno, chaotický sex s ex nebo sbírání milenců jen proto, abych mu „ukázala“. Není se proto co divit, že

Když jsem před třemi desetiletími sloužil na vojně v Liptovském Mikuláši jako četař-absolvent, tak jsem zhruba jednou za měsíc žadonil, neboť rozkazování mi nikdy nešlo, aby vojíni-záklaďáci z různých částí Slovenska konečně vstali ze svých lůžek a šli škrábat brambory. Slýchal jsem různé nadávky, často bylo slyšet něco o „zasratých“ Švédech. Ti kluci slovenští nám, kdo jsme přijeli vojančit z české části tehdy ještě společné republiky, říkali Švédi a možná tak

V minulém pohlazení jsem se zmínila o stagnaci. Jakmile není pohyb, neproudí energie, zastaví se. Ale obdobné to je i v našem prostoru, kde žijeme, spíme, trávíme svůj čas. Prostor, který by nás měl nabít energií a silou ke zvládání nových výzev, jež před nás staví život.  Pokud máme v prostoru, kde pobýváme, nahromaděné nepoužívané věci, neproudí energie ani tady. Stagnuje. „Utváříme si svůj prostor k obrazu svému a ten pak zpětně utváří

Uspořádat tradiční výstavu prací pacientů s roztroušenou sklerózou, nebo ji zrušit? Takové dilema musela řešit předsedkyně ostravské Rosky Naďa Nováková v druhé polovině listopadu (Roska je pacientské sdružení, jehož základním posláním je podpora pacientů s roztroušenou sklerózou). „Pro uspořádání mluvil fakt, že výstava prací v ostravské Galerii Mlejn má už dlouhou tradici, a hlavně při vernisáži to bývá příležitost, aby se naši členové setkali s návštěvníky výstavy, lékaři a sestřičkami z Neurologické kliniky ostravské Fakultní nemocnice a dalšími

Na 10. prosince připadá významný Den lidských práv (Human Rigths Day), který se slaví každoročně na celém světě na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. Využijme tohoto mezinárodního dne alespoň k drobné úvaze o současné společenské situaci, kterou rovněž v mezinárodním měřítku viditelným způsobem znesnadňuje okem neviditelný parazit – virus. Všeobecná deklarace lidských práv zahrnuje celkem 30 článků a v samém úvodu deklarace a v řadě dalších článků

Poslední dobou nestačím zírat. Oči mě přecházejí nejen z vánočních světýlek a uřvaných reklam, ale i z reportáží plných divně nasupených a zaťatých stoupenců snad všeho, od svobody, přes respirátory a erzetu, k neočkování a zpátky. Sama přitom považuju za luxus, když na něco názor mít nemusím. Ne proto, že bych byla blbá, ale protože to za mě už vymysleli jiní a já jim jednoduše věřím. Ráno vstanu, skočím na záchod, vyčistím si zuby,

Je to jednoduché. Kde je stagnace, tam to neproudí. Výklad slova stagnace je zastavení, ustrnutí ve vývoji, uváznutí. Když uvízne loď, prostě se nepohybuje, je na místě. Nedostane se nikam. NIKAM! Uváznutí je totiž setrvání v mrtvém bodě. Napadlo vás někdy, že když uvázneme my, tedy pomyslně také v tom mrtvém bodě, tak se nedostaneme nikam, pokud něco neuděláme? Proč když je venku plískanice, která by ani

… dujdaj, dujdaj, dujdaj dá! Krásná vánoční koleda. Obávám se však, že za současné situace a kvůli zvůli, abychom dodrželi rým, míříme úplně jinam. Ráda bych se radovala z adventního času, blížících se vánočních svátků. Z naděje, že už pouze pár měsíců budeme žít starostmi doby covidové, která se nám bude vracet jen jako dávná noční můra. Jenže zlovůle, krátkozrakost, povrchnost, hloupost, nezodpovědnost a anarchie nabízejí zcela jiná řešení

Už v úterý 7. prosince si Domov svatého Josefa v Žirči u Dvora Králové nad Labem připomene 20 let od svého založení. Za tu dobu poskytli pracovníci Domova služby tisícům pacientů se stále ještě nevyléčitelnou neurologickou nemocí. Fyzioterapeutka Pavla Metelková patří mezi zaměstnance, kteří pacientům pomáhají už od roku 2001, kdy byl Domova svatého Josefa otevřen. Jak jste se o existenci Domova svatého Josefa dozvěděla? A vzpomenete si, jak vypadal váš první

Téma, které nám je nabízeno ze všech možných stran. Téma, které ovlivňuje náš život víc, než si chceme připustit. Emoce dokážou hýbat lidským tělem stejně snadno jako loutkář svojí marionetou. Jsme v zajetí svých emocí, nebo je máme šanci ovládnout a využít ve svůj prospěch? Co dokáže smutek s naším trávicím ústrojím, jak radost ovlivní držení těla a jak je možné, že láska mění náš zevnějšek? Lidské tělo je hříčka