Objednat se na lékařskou prohlídku, předoperační vyšetření, projít hospitalizací, zákrokem, léčením, rekonvalescencí… Někdy je to nezbytné snad u každého.

Sněženky a krokusy zvědavě vystrkují hlavičky ze zeminy, aby se ujistily, že brzy přijde jaro. Hned bych je následovala a vystrčila ven aspoň nos. Ten je však zatím odřený a trvale v akci. Měla jsem totiž výborný nápad! Rozhodla jsem se potrénovat imunitu a vyrazit si mezi lidi. Co na tom, že na prahu chřipkové epidemie… Často mívám vskutku hovězí nápady. Tak se hloupostem u nás doma vždy říkalo. Kolikrát až zpětně se divím, jak

Snad každý si čas od času poznamená nápady, myšlenky a pocity, minimálně úkoly a plány. Někdo holduje svěřování tajností deníku, jiný otiskne osobnost a fantazii do literárních dílek a útvarů. Jen tak, na pohodu a pro radost. Ovšem jak přijde řeč na termíny a obživu, to je rázem jiná čtverylka! Je to tady! Blíží se den odevzdání zadaného textu, možná už včera bylo pozdě, ale před očima poblikává pouze značka kurzoru a svítí

Venku lítají teploty sem a tam, skoro to vypadá, že se do několika dní chtějí vměstnat téměř všechna roční období. Laškovnost počasí vyloženě závidím. Zatím totiž na rozvernosti nemám ani pomyšlení. Ale vyzraju na to. Permanentně se totiž těším! Eva Havlíčková a její sloupek #nechbroukažít

S Broukem vás zdravíme v novém roce! Přinášíme přání zdravého těla, jasné mysli, klidné duše a laskavého srdce. A víru, že když se vše zmíněné bude dařit a šířit větší intenzitou než bacily a zloba, mohlo by nám být letos báječně.

Těžko uvěřit, že se za pět dní ozve cinkání zvonečků u vánočních stromečků. Sněhová nadílka se rozplynula, teď to skoro vypadá, jako by bylo po Vánocích. Za dva týdny už budeme plout dalším kalendářním rokem; zdá se, že čas má stále obří náskok před našimi plány. Blížící se nová životní etapa svádí k bilancování. Jak to máte vy? Bilancování v někom může vyvolat nechuť, pocit omílaného klišé i způsobit osypky. S překvapením zjišťuji, že

Vnitřní síla je na každém z nás. O tom jsem přesvědčená. Záměrně nepíšu, že je v každém z nás. V mnoha případech se tam prostě nejdříve musí dopravit, vyšťárat z hlubin. Zasadit a nechat vzklíčit. Následně svědomitě opečovávat. Okolí může se správnými podmínkami pomoci, ale kde není houževnaté podhoubí, tam stejně nic nevyroste. Přiznávám bez mučení, že jsem čím dál víc alergická na přehnané stížnosti. Brblání, že něco nejde. Že je někdo

Jen vystrčím nos ven, je mi z projevů okolí jasné, že je to tu! Nová sezona antibiotik, kapek, sirupů, citronů a zázvoru. Z lidí to pořádně pobublává, chrčí a slzí. Bacily létají zleva i zprava. Podzimní tradice, to znají všichni. Bohužel už ne každý tak dobře ví, že kašlat na lidi jde i s grácií a trochou té ohleduplnosti. Poslední dobou jsem několikrát navštívila lékaře, odběrové místnosti, rentgeny… Netěšilo mě to, říkala jsem si,

Crohnova choroba se s podzimem mnohým pacientům zhoršuje. Umí to dokonce i na jaře, ovšem léto také není ideální období. Tak třeba zima? Jeden neví, jak tím rokem prokličkovat. Ale zánět v těle to evidentně netrápí. Podzim mám moc ráda. Babí léto úplně miluji. Barvy, vůně, šťavnatost sezonních plodů, ostrý vzduch a jemné sluneční paprsky, které už nepálí, ale hladí. Výlety do přírody v tomto období jsou balzám pro tělo i psychiku.

Znáte ten toužebný pocit zajistit si klid, vyrovnanost a pohodu ve chvílích i dlouho po nich, kdy na vás někdo z okolí plivne jedovou slinu a srší nespravedlnostmi místo vtipem a uznáním? Nebo dopadají-li na vás chmury ze změny ročního období, zdravotních potíží a obav z budoucnosti? Špatná zpráva je, že daleko neutečete, stejně by to nic nevyřešilo. Ta dobrá naopak je, že to daleko vůbec nemáte! Je důležité mít útočiště hlavně sám v sobě. Já se