Už je to tady! Na náměstích připravují trhy, děti píšou Ježíškovi, teploty vítají sníh a obchody se předhánějí ve slevových akcích. Prostě klasický předadventní čas se svébytnou poetikou, kterou si nechci narušovat adrenalinovým lovem vánočních dárků.

Raději nakupuju průběžně, čímž se vyhýbám nákupní horečce těsně před svátky. Ale zároveň si uvědomuju, že Vánoce nejsou o hmotných dárcích, i když v dětství bych s tím rozhodně nesouhlasil.

Všichni to známe. Den si nalajnujeme na minuty a bác. Totální banalita všechny plány rozmetá na prach a umně je zamete pod koberec. Stačí si zapomenout klíče, nedoběhnout tramvaj nebo omylem vytípnout budík. Já si z ranku nepříjemných situací vytáhnul postrach všech puberťáků – nefunkční internet. 

Od brzkého rána jsme tak bojovali s technikou a v jednom kuse prohrávali. Naši snahu rozjet net bych přirovnal k nerovnému boji mravenec versus bota.

Občas uvažuju, že si místo titulu před jménem napíšu PROFESIONÁLNÍ SBĚRATEL ŽÁDANEK. Jen tento týden jsem po rutinních kontrolách vyfasoval rovnou pět. Odběr krve, vyšetření moči, EKG, pravidelná magnetická rezonance mozku, CT… Holt někdo má doma kolekci známek, já kupím jednu žádanku za druhou a moje plány dostávají krátkodobý knokaut. 

Dlouhá léta jsem patřil mezi ty, kteří se v čajové kultuře doslova ztrácejí. Sáčkový čaj jsem s železnou pravidelností přelouhoval nebo jsem ho ani nezalil, čímž vznikla stoprocentní „suchá verze“. U sypaného čaje jsem pro změnu málokdy odhadl poměr vody a čaje, a výsledný nápoj se tak nedal pít. Případně jsem na něj úspěšně zapomněl a vypěstoval si tím v hrnku nevzhlednou plíseň. Na základě těchto negativních zkušeností byl čaj na chvostu mých zájmů.

Rychlý nástup jara se nese ve znamení rozkvétajících sakur, pohodových procházek lesem a těšení se na Maraton s roztroušenou sklerózou (MaRS), který proběhne 22. a 23. března. Dosud jsem na této akci nikdy nebyl, ale letos mě k účasti navnadil rozhovor s Kateřinou Bémovou, ve kterém jsme maraton rozebrali ze všech stran. Zjištěné informace byly natolik lákavé, že jsem se rozhodl přijít.

Poslední týdny se nesou ve znamení vyklízení krabic, hledání ztracených věcí a jejich následné zaklízení na finální umístění. Nepřekvapí, že výsledkem je i spousta nečekaných nálezů. Kam se hrabe Indiana Jones a jeho Hledání ztracené archy. Jen v mém skromném českém podání nepátrám po arše, ale po nezvěstném kávovaru. Při jeho hledání bohužel odkrývám i nespočet nežádoucích nálezů. Nikdy bych třeba nevěřil, kolik single ponožek můžu objevit. V každé krabici, pytli nebo sáčku na

Jak se kolega Kyčerka stěhoval s manželkou do nového bytu a co taková akce obnáší pro člověka s roztroušenou sklerózou.

Vánoční svátky přešlapují na zápraží a nedočkavě vyhlíží svůj velkolepý příchod. Co se ale skrývá pod pojmem Vánoce? Určitě se shodneme na tom, že pro každého symbolizují něco jiného. Často vycházíme z tradic našich rodin, známých a zároveň si vytváříme nové. Případně jedeme klasický pětiboj: nákupy, úklid, pečení cukroví, pohádky a zdobení stromečku. V mém osobním pojetí Vánoc jsou to ale spíše svátky klidu, pokoje, rodiny a čas, kdy pomáháme druhým.

Znáte ten pocit, kdy dlouho plánujete a výsledek je úplně jiný? Já ano a zažívám ho celkem často. Ukázkovým příkladem byly cestovní zážitky minulého víkendu. Těšili jsme se, zabalili si den předem, vyjeli v luxusní čas, nepršelo… Prostě „nic“ nebránilo brzkému příjezdu na místo určení. Až na nejspolehlivější úsloví Člověk míní, Pán Bůh mění… A nám cestu změnil na novodobou Pevnost Boyard. Už ten začátek stál za to. Vrata garáže se

Když jsem psal informativní článek o únavě při RS, uvědomil jsem si jedno. Lidé o tomto tématu neradi mluví. Důvod je jednoduchý, okolí jim nevěří a problémy únavou neustále bagatelizuje a shazuje. I já se s tím často potkávám. Stačí jen lehce nadhodit, že jsem vyčerpaný. Místo pomoci a základní lidské empatie se od jiných dozvídám nevyžádaná moudra, která nijak nepomáhají. Většinou si vyslechnu, že oni jsou taky unavení a já to moc