Mám rýmu jako hrom, takže toho poslední týdny volným dechem příliš nenačuchám. Ovšem stačí kdykoli přivřít oči a vybavit si střípky z dávných let i nedávných okamžiků. Cítit jsou i s ucpaným nosem. Vůně vzpomínek. Vnímám je srdcem, ale k tomu si mozek skutečně vybavuje tu jemnost, svěžest a vzrušení, případně nepříjemný odér prožitého. Vrátím se v čase, abych si připomněla, jak šťastná jsem. Kolik skvělých příležitostí jsem dostala, kolik zážitků dosud mohla

Léto. Představím si chladivě osvěžující vodu a plavání, túru rozpálenými horskými stezkami, kde pofukující větřík rozdmýchává vůni luk a kvítí, lesů… Smích, dovádění, posezení s blízkými. Čerstvé ovoce i dobroty pečené na ohni. Pocit zvláštní svobody a těšení se. Také to milujete? Já moc. Jenže někdy program nabere zcela jiné grády. Chronická onemocnění totiž bývají nevyzpytatelně tvrdohlavé a jízlivé potvůrky. Chvíli vás nechají žít v pohodě s pocitem, že jsou to celkem fajn kámošky,