Léto ještě nezačalo, ale já už v tom lítám od jara. Vlastně jaro ještě ani nebylo! Jenže srdci a chuti neporučíš. Stejně tak počasí a návalům. Tak proč si nezamlsat hned, když to na jednoho přijde?
Vřítila jsem se za roh, mám to za pár. Designové ántré je na hlavu, připadám si jako v zrcadlovém bludišti. Zatnu zuby, jenže dámy jsou za turniketem, smůla.
Zacouvám zpátky do chodbičky, kde je úklidová místnost, přebalovák a bezbariérová toaleta. Všechno neproniknutelně zamčené, ale ne na euroklíč, asi aby měla obsluha přehled, kolika lidem s handicapem se chce v nákupáku čůrat. Vzorně zazvoním na označenej zvonek, zaparkuju se na lavičku a dám nohy křížem. Po dvou minutách přijede trochu bezradná maminka s kočárkem. Mačkám tedy znova a modlím se, aby obsluha slyšela.
Možná slyšela, ale nedbala.
Miluju hokej a hokej miluje mě, protože ač se dívám rok co rok, pokaždý začínám od nuly a radost z ledovýho mumraje ze mě vyloženě stříká. To potvrdí všichni, co mě kdy viděli fandit a přešli, že si v pauze hledám, jestli Rakousko fakt nemá moře.
Jako by to bylo dnes, když jsem zamířil na reportáž k jednomu z průkopníků ekologického způsobu hospodaření u nás. Brzy to však bude dvacet roků zpátky, kdy mi na svém statku odhadem šedesátiletý chlapík vysvětloval, proč má podle něj ekologické hospodaření budoucnost. A pamatuji si i to, že už tehdy mě upozorňoval, že rozdíl mezi cenou za eko (bio) produkci a třeba brambory, mrkví či cibulí vypěstovanými běžným způsobem bude výrazný. Těch šedesát roků jsem mu tehdy přisoudil sám, bylo mi hloupé, abych se ptal na věk. Jen jsem věděl, že má těsně před důchodem.
S vývojem okolních událostí a poněkud zvrhlou morálkou je pro mě čím dál těžší věřit v lidi a lidské dobro. Vlastně si říkám, co ještě přijde. Přitom si dávno myslím, že už je všeho přespříliš… Ale pak stačí jeden vydařený den, kdy nepotkám jen vyšinutce nebo hulváty, a znovu doufám. V takové dny se těším z toho, že to s námi ještě není úplná katastrofa.
Před lety jsem se rozhodla osvojit si odrostlé odložené štěně. Dnes si říkám, že si ona vybrala a ochočila mě. Vždyť kdo by jí nepodlehl… Byla to osmiměsíční neposedná fenka, u které se příroda nemohla rozhodnout, a tak ji hlavu a nohy vybarvila béžovo-bíle a zbytek vyčernila. Nejvíc mě dostaly její oči s dokonalými očními linkami, permanentními. Tohle všechno a mnohem víc je moje Ajša.
Dlouhá léta jsem patřil mezi ty, kteří se v čajové kultuře doslova ztrácejí. Sáčkový čaj jsem s železnou pravidelností přelouhoval nebo jsem ho ani nezalil, čímž vznikla stoprocentní „suchá verze“. U sypaného čaje jsem pro změnu málokdy odhadl poměr vody a čaje, a výsledný nápoj se tak nedal pít. Případně jsem na něj úspěšně zapomněl a vypěstoval si tím v hrnku nevzhlednou plíseň. Na základě těchto negativních zkušeností byl čaj na chvostu mých zájmů.
Na některá poprvé se zapomenout nedá, a to ani nemusí být májová.
Mělo mě varovat, že „Zásilkovna funguje lépe s aplikací“, ale nevarovalo. Ani mi nepřišlo divný, že se před tou obří červenou vymožeností sem tam komíhá zmatenej a frustrovanej člověk, co na ni dost nepřítomně zírá, pokud teda už nekope. Přičítala jsem to bohaté nabídce alkoholu v prodejně opodál.
Protože se mi zdá, že o různé negativistické nebo katastrofické zprávy v médiích není nouze, říkal jsem si, že bych mohl zkusit napřít svou pozornost k něčemu pozitivnímu. A napadlo mě pokusit se popřemýšlet třeba o harmonii. Harmonie pro mě osobně znamená soulad, a to soulad různých protikladů. Naše mysl je velmi dobře naučená pracovat v protikladech: je – není; pravda – nepravda; 0 – 1; zapnuto – vypnuto… To jsou protikladné
Velmi mírná zima a teplé i slunečné jaro uspíšily letos vegetační vývoj zhruba o měsíc. Například ovocnáři uvádějí, že sklízet by letos mohli minimálně o tři týdny dříve, než bývá běžné. Pokud by vydržel stávající ráz počasí, mohli by třeba ovocnáři sklízet rané třešně už koncem května. Jak ale zároveň ovocnáři upozorňují, bude záležet na dalším průběhu počasí.
