Několik vysokých škol – hodně učení – málo spánku. Dodnes si vybavuju, jak jsem po nocích bloumala po chodbách koleje nebo seděla ve společné kuchyňce a biflovala se moudra na politologii, teologii… Nadrcených informací si pamatuju pramálo. O to víc mrzí, že mi neprospaný čas nikdo nevrátí. Nu, co už teď nadělám? Docela dost. Poučená z chyb svého „mládí“ dávám spánku větší prostor. Snažím se chodit do hajan v podobnou dobu (po půlnoci)

Sice již patřím do kategorie „život začíná po čtyřicítce“, ovšem to mě neodrazuje od bezprostřední radosti a chuti hrát si. Hrají-li si dospělí, většinou to zavání nějakou pikantérií. Jaká škoda, že mnozí s naskakujícími roky považují za nudu či ostudu ponechat si část dětské duše a rozverný pohled na svět. Proběhnout kaluží, nastavovat tvář kapkám deště. Zavzpomínat si na bezstarostné časy nad pexesem nebo dominem, mikádem… Zajuchat si nad získáním lukrativní stáje v Dostizích

Mně taky někdo ublížil, zkoušel mě přeprat, osahávat, svlíknout a taky jsem se milovala nebo tak něco proti své vůli. Pokud můžu soudit, takhle to má hodně dívek a žen, ale nemluví o tom. S kým totiž? A jak přesně? Proč nám ten, kdo to viděl a byl u toho, nějak nepomohl? A kde začíná a končí naše holčičí vina nebo spíš náš podíl na tom všem? Když se řekne sexuální násilí, mnoho lidí

Když se řekne sebepéče, většině z nás se pravděpodobně vybaví péče o sebe na úrovni fyzické: základní návyky jako čištění zubů, sprcha, stříhání nehtů a podobně. Tyto úkony bereme naprosto automaticky. A jelikož většina z nás prošla úspěšnou výchovou a socializací v raném dětství, vůbec nad tím nepřemýšlíme. Je to zvyk, který z nás dělá civilizované lidi. Sebepéče je však mnohem víc než to. Starost o sebe má i složku psychickou. A na tu často zapomínáme.

Asi to znáte. Objeví se někdo, ať už slavná osobnost, nebo obyčejný člověk v našem okolí, který řekne, že má ADHD, autismus, depresi a podobně nebo že je jiné než většinové sexuální orientace. Na internetu, ale i v reálném životě se pak dozvíme toto: „Co to je za výmysl? To za nás nebylo. Když někdo zlobil, dostal na zadek a byl klid. A nikdo se nepromenádoval nahý po Praze, to by ho

Často tu cupuju věci, co nefungujou, a mohly by. Ale jen někdy zachytím, co mě dojme. Ne že by se mi to nestávalo. Jenže zapsaný na papíře mi to zní moc pateticky, mentorsky nebo suchopárně. Nebo neumím psát. Ale zkouším to. Znáte takový ty dny, kdy nenáladou seřvete i kefír v lednici? Tak takovej den to byl. Vedro, dusno, venku i ve mně. Potřebovala jsem vypadnout a vidět něco zelenýho,

Mohlo by se zdát, že taková cesta vozíčkářky, například do zaměstnání, je všední a nudná. Nikoliv! Mnohdy je tomu právě naopak… Každé ráno vyrážím do práce a čekám na autobus, kde zuřivě mávám na řidiče, aby mě nepřehlédl, což se ovšem stává velice často. Lidé si totiž nevědomky stoupnou přímo před mé zorné pole, já nejsem vidět, takže je celé mé snažení zbytečné. Musím je pak objet,

Domácí mazlíčci bývají rovnocennou součástí mnohých domácností. Jsou to lásky a parťáci. Píšu rovnocennou součástí, ale zamyslíme-li se hlouběji, páníčci sobě tak luxusní zacházení často nedopřávají. Není škoda, že si neposkytují stejně nadstandardní péči? Laskavý přístup a správné návyky. Socializace. Pravidelný a dostatečný pohyb; hlavně žádnou nadváhu, protože ta škodí zdraví, a nedrží-li se na uzdě, odborník hudrá! Starost o stav chrupu, termíny lékařských prohlídek a včasné očkování, dostatek vitaminů a kvalitní výživy.

Šinu si to polem nepolem a docela se těším na další lavičku. Sedí na ní ty dvě, ale místo tam ještě je. Mají takovej ten blaženej výraz bez příčiny a prohlížejí si mě rentgenovýma očima. Tenhle druh měsíčku na hnoji ve mně vzbuzuje před kafem nedůvěru, při kafi ostražitost a po kafi agresi. A co teprv bez kafe! Risknu to, vypadaj, že se chtěj jen seznámit. Následujících třicet minut jsem rozpaky

Je ráno. Zvoní mi budík a mně se nechce vstávat. Ale musím, protože jsem dospělá a mám povinnosti. Taky však vím, že jsem trochu jiná, co se týče cirkadiárních rytmů. Jsem sova. Funguju večer. Určitě jste o těchto pojmech (sovy a skřivani) ve vztahu ke spánku a fungování během dne už slyšeli. Je to známý koncept, nyní navíc podpořený výzkumy. Má se to tak, že naše společnost je nastavená pro