Dovolené, víkendy, svátky, relaxace… Že si chceme po odvedené práci odpočinout a vypnout, na tom není nic zvláštního. Všimli jste si však, jak rozdílné vnímání pracovního režimu a zaslouženého volna se dostaví v rozmanitých situacích a podmínkách? V jistých fázích života pracovat nemusíme, jindy naopak musíme, třebaže ani moc nechceme. Horší je, když aktivní být nemůžeme, přitom bychom tak rádi! Pak je tu ta nejlepší varianta – pracovat chceme a můžeme. Vzpomínám

Tělo. Náš „majetek“ a kotva do přítomnosti. Naše duše je v něm nějak usazena a my jsme nuceni se o ně starat. Moc filozofuji? Možná. Každopádně navážu na předchozí sloupek o oblékání. S létem se více odhalujeme a naše tělesnost se více hlásí o slovo. Kolik lidí, tolik podob těla. Diskutováno je to především u žen a já se vzhledem ke svému genderu budu této tendence držet. Léto je obecně spojováno s volností, štěstím, uvolněností, radostí. Moře, bazény,

Vracím se od kamarádky a jdu kolem domu, kde si na balkoně hrajou dva tak devítiletí kluci. Zmerčí mě, vykloní se a navzájem si řeknou: „Dívej, jak ta paní divně chodí!“ – „No jo, postižená!“ Přečtěte si to ještě jednou. A znova. Tohle je totiž něco, co si člověk s diagnózou nedobrovolně vylosuje na celej život. Komentáře. Je sice moc hezký, že se pak jinde dozvíte, že jste

Cože? Kde to jsem? Co se to děje? Vždyť je snad 21. století! Ne, milý čtenáři, dnes se se mnou ocitnete, byť jen na chvíli, v dobách středověkých, kde jsem jednoho červnového dne strávila příjemné odpoledne s ženskou částí rodiny. To místo, kde jsem zažila pěkné středověké odpoledne, se jmenuje Botanicus – centrum řemesel ve vesnici Ostrá, nedaleko Lysé na Labem. Botanicus je zpřístupněn od dubna do 5. října.

Nesnáším balení. A jsem si naprosto jistá, že balení nesnáší mě. Začíná to nevinně. Mám totiž jeden celej den (a noc), abych na výlet připravila sebe i bagáž. 8:31 U kávy dávám nabít epilátor a kritickým okem zkontroluju stav těla a bytu. Byt vede. 9:02 Píšu si seznam. Jsou na něm položky jako „vypnout zásuvky“, „pořádně zavřít okna“ nebo „nezapomenout doklady a nabíječku“. 10:15 Druhý kafe a první vlna nervozity. Ztrestám se epilátorem

Ačkoliv vzhled a móda není všechno, fakt, že přikládáme význam tomu, jak vypadáme, je důležitá součást prvního dojmu. Šaty dělají člověka. Oblečením rovněž dáváme najevo, kým jsme. Jaká je naše identita, jaká jsou naše přesvědčení, postoje. I to, že se o vzhled nezajímáme, o nás něco vypovídá. Nemusíme být zrovna módními stylisty, abychom si to uvědomili. Nemusíme být rovněž součástí nějaké subkultury, aby nám bylo jasné, že naše móda

Vše, co zde s vámi sdílím, píšu vlastními slovy, proto v tom prosím nehledejte odbornou pomoc a omluvte mé někdy nemotorné a nepřesné vyjadřování. Chci s vámi sdílet svůj příběh a nasměrovat vás k hledání pomoci. Jde o téma doktory často bohužel opomíjené, přitom je to dost zásadní problematika, která dokáže neblaze ovlivnit kvalitu života pacienta. Jsem toho sama příkladem… V minulém článku jsem vám vyprávěla, jak probíhala moje první rehabilitace. Další sezení

Jak se neupéct je zásadní otázka posledních dnů. Dlouho jsem uvažovala o kryoterapii, ale ta je díky spasmům pasé. Navíc kryoterapii mám daleko, ale sprchu/vanu doma. Pustit na sebe ledovou vodu je naprosté požehnání a stoprocentní slast. Někdo to nesnese, já to miluju. Jako správný lední medvěd si chrochtám blahem. Plus mi to nahrazuje koupání v rybníce/bazénu, kam teď stejně nemůžu. Blaho z ledové vody pomíjí, když se soukám

Kdyby to bylo v pohádce, bylo by to ještě fajn! Nemusela by to být skutečnost. Ovšem následující řádky i význam mezi řádky jsou horor v přímém přenosu… Kéž by byl v mých zkušenostech jediný. Dostala jsem žádanku na ultrazvuk břicha, konkrétně močového měchýře. S ní jsem si měla zajít z polikliniky přímo do nemocnice. Objednat se. Pouze osobně! Hledám, hledám, nikde nikdo, nejméně čtyři osoby mě odkazují jinam nebo na jiný

Vystupuje. Teda chystá se. Dvě zastávky před začne nahazovat na záda batoh a rotovat, aby se mohla švihem odlepit ze sedadla a v letu se pravou rukou zapřít o madlo, tyč nebo rameno spolucestujícího, kterej o tom zatím neví. Potřebuje se vejít do uličky, udržet se vestoje, odstínit dav a brzdění stoje a ještě překonat bariéry (slézt ze sedadla, ze stupínku, nevrazit si něčí nákup do slabin), neucpat průchod, stihnout to a vystoupit.